Povídka Není tuleň, jako tuleň

Anotace: Trošku zábavný příběh z mého dětství.

Není tuleň, jako tuleň
Byla jsem malá. Mohly mi být tak 4, maximálně 5 let a chodila jsem do školky, jak tomu většinou u dětí mého věku bývalo. Ve školce jsem se dozvěděla, že pojedeme do ZOO. Jelikož jsem byla hrozný poseroutka, nechtěla jsem tam a raději zůstala s mou milovanou babičkou doma a celý den jsme hrály karty.

Jelikož si maminka s dědou řekli, že to tak nenechají, tak se o víkendu domluvili na výletu. Super, těšila jsem se, hrady a zámky jsem milovala, jaké však bylo moje překvapení, když jsme stanuli před branou s velkým nápisem ZOO Liberec. Skvělé. Noční můra se plní, ale to není ještě zdaleka vše.

Abych se přiznala, tak se mi nakonec v zoo líbilo. V jednu chvíli jsem si oblíbila žirafu, v další slona a takto to postupovalo dále a dále, výběh od výběhu. Nakonec jsem zjistila, že zbožňuji všechna zvířátka. Do té doby, než jsme došli k tuleni, i toho jsem si oblíbila, ale…

O den později:
Bylo ráno, tráva ještě voněla rosou a já se vydala s mým tatínkem a dědou na louku u nás za domem. Podotýkám, že se na tuto louku jde přes koleje, které v té době byly ještě dosti frekventované – je to velice důležitý fakt mého příběhu.

Když jsme se vyškrábali do kopce, na kterém se naše louka rozkládá, byla jsem hodně unavená. Děda s taťkou začali hrabat seno a já na ně dohlížela. Hrábě mi odmítali půjčit, asi již v té době věděli, že jsem šikovná jako hrom do police, což se se mnou táhne až do současnosti.

V jednu chvíli taťka hrábl do míst, kde bylo velké množství slimáků. Znáte to, děti mají obrovskou fantazii, a tak v mých očích malý slimáček vyrostl do velikosti tuleně. Otočila jsem se a začala jsem utíkat, než jsem se nadála, seběhla jsem dolů ke kolejím, bála jsem se, aby mě tuleň náhodou nedohonil, a tak jsem přeběhla i koleje a utíkala dál, až k babičce domů. Tuto cestu jsem uběhla v rekordním čase a nesmím zapomenout na rekordní vynadání od mých rodičů i prarodičů. Nakonec jsme se všichni objali a vše bylo prominuto (nejen to, že jsem utekla a přeběhla koleje, ale i to, že jsem kousek utíkala sama po silnici). V současnosti si tento nevšední zážitek připomínáme jako rodinnou perličku. To si pište, že jsem perlila ještě mnohokrát, ale o tom někdy příště.


Zdroj mojí práce: liter.cz

Básnička Můj den

Anotace: O tom, jak se dá krásně strávit celý den.
Když ráno oči otevírám,
vím, že už do školy nestíhám.

Než abych se tam hnala,
radši jsem si rohlík namazala.

Jelikož jsem věrnou čtenářkou,
otevírám knihu s krásnou záložkou.

Přede mnou je fiktivní svět
a já se za svými hrdiny přesouvám hned.

Štěstí, spokojenosti a lásky mnoho mám,
člověk si s knihou nikdy nepřijde sám.

A tak je jeden den úspěšně promeškán,
zítra už to vstávání snad vychytám.

Zdroj: liter.cz