Odkazy k recenzím portálu

  Moje recenze na portálu Chrudimka.cz

Jsem redaktorkou portálu:

Vítám vás u článku, do kterého budu postupně přidávat odkazy na moje recenze, které vyšly na portálu Chrudimka.cz.
1) Jeffery Deaver – Sběratel kostí (audiobook)
2) Frederik Backman – Babička pozdravuje a omlouvá se (audiobook)
3) Evžen Boček – Poslední aristokratka (audiobook)
4) Lars Kepler – Písečný muž (audiobook)
5) Henning Mankell – Usměvavý muž (audiobook)
6) Jo Nesbo – Syn (e-book)
7) Evžen Boček – Aristokratka ve varu (audiobook)
8) Kate Morton – Šepot vzdálených chvil (kniha)
9) Carl-Johan Vallgren – Chlapec ve stínu (kniha)
10) Sarah McCoy – Pekařova dcera (kniha + e-book)
11) Josef Bernard Prokop – Karel IV.: Tajný deník (audiobook)
12) Jan Bauer – Zlatodějové (kniha)
13) Richard Skolek – Moudré z nebe (e-kniha)
14) Vlastimil Vondruška – Mrtvý posel (kniha)
15) Heidi Rehnová – Vojenská felčarka (kniha)
16) Mary Chamberlainová – Švadlena z Dachau (e-kniha)
17) John Fowles – Sběratel (audiokniha)
18) Joanna Trollopeová – Rozum a cit (kniha)
19) Lukáš Kerhart – Cestování: nejlepší životní investice (kniha) 
20) Ludmila Vaňková – Stříbrný jednorožec (kniha)
21) Andy Weir – Marťan (audiobook) 
22) Michaela Klevisová – Ostrov šedých mnichů (audiobook)
23) Colm Tóibín – Brooklyn (e-kniha)
24) Frederik Backman – Tady byla Britt-Marie (audiobook)
25) Lars Kepler – Paganiniho smlouva (audiobook)
26) Pavel Šoltész – Případ sváteční sukně (kniha)
27) Vilma Kadlečková – Mycelium II: Led pod kůží (audiokniha)
28) Vlastimil Vondruška – Přemyslovská epopej/komplet (audiokniha)
29) Haruki Murakami – Hon na ovci (kniha)
30) Lars Kepler – Svědkyně ohně (audiokniha)
31) Josef Rakoncaj, Miloň Jasanský – K2/8611 m (audiokniha)
32) Lucie Nachtigallová – Deník fejsbukové matky (kniha)

Reklamy

Česká klasická literatura 2

3)/10

Modrý a rudý
Fráňa Šrámek

Modrý a rudýMáte rádi českou klasickou literaturu? Milujete básničky, které v sobě mají určitou část příběhu? Pokud jste si odpověděli na obě otázky ano, tato kniha je určena právě pro vás.

O této knížce jsem věděla už hodně dlouho, ale jelikož mě některé sbírky poezie po přečtení od tohoto literárního druhu odradily, měla jsem na začátku semestru velký problém. Bála jsem se toho, že už se v poezii nenajdu a že mě nic nezaujme. Poté však ale přišla malá výzva, nejen ze strany školy, ale i od Danušky, jedné z mých věrných čtenářek. Dnes jsem se odhodlala tuto výzvu splnit a musím říci, že jsem velice mile překvapena. Díky této sbírce jsem v sobě našla odhodlání pustit se více do četby poezie.

Teď už ke sbírce samotné. Je v ní obsaženo 18 básní, tyto básně však od sebe jen tak nerozeznáte, protože nemají nadpis. Tento fakt umožňuje autorovi napojit na sebe jednotlivé básně a napsat ucelený ,,příběh“, který je ukryt na pozadí všech básní. Někdy se však můžete setkat s výtiskem, kde nadpisy jsou, věřte však tomu, že se nejedná o nadpisy jako takové. Jsou totiž utvořeny uměle z textu prvního verše.

V textu si můžeme povšimnout jistých symbolů, které si každý čtenář může vyložit po svém. Básně jsou nenásilné a moc pěkně se čtou, občas jsem měla pocit, že mají až písňový rytmus. I když nevím, zda bych si chtěla podobný text zpívat, působil na mě vcelku smutně. Přeci jen válka není nic hezkého a pokud si dílo interpretujete tak, jak jsem to učinila já, válku v tom jistě najdete. Autor však pod symbolem války myslí například boj v sobě sama, nebo boj proti společnosti. Šrámek toto dílo psal v období anarchobohémy a je to na díle dosti znát. Pokud budeme chtít interpretovat barvy, které se vyskytují v názvu, odvodíme si je snadno. Modrá zde zastupuje barvu rakouské uniformy a rudá označuje vzpouru, popř. anarchii. Název knihy tedy není nikterak náhodný, ale vystihuje přesně to, co ve sbírce čtenář objeví. Na 36 stranách se vyskytuje krásný rytmický, čtivý a snadno vstřebatelný text, který vás bude bavit a trošku si zapřemýšlíte při interpretaci nad tím, co autor daným spojením myslel, nad čím při psaní přemýšlel a napadne vás jistě i spousta dalších podnětů, které si budete při četbě promýšlet.

Přiznávám se, že se mi sbírka líbila. Byl to pro mě nevšední čtenářský zážitek, přeci jen prózu čte člověk téměř pořád, odborné knihy čte ke studiu či k samostudiu, ale je velice málo čtenářů, kteří si do své četby zařadí i poezii a já jsem hrdá na to, že teď konečně mohu říci, že se mezi ně řadím také.

Moje subjektivní hodnocení této knihy je 100 %, protože si to tato klasika zaslouží. Nejen za to, že je skvostně napsaná, ale i za to, že dokázala přeměnit můj původní názor na poezii.

Bibliografické údaje:
Žánr:                   Poezie – Poezie
Rok vydání:        1911, 1. vydání originálu: 1906
Počet stran:        36
Nakladatelství:    Mladé proudy

Vtipné dětství

Moudré z nebe

Richard Skolek

Máte rádi literaturu, u které se smějete od první stránky až do poslední? Pokud ano, tak určitě sáhněte po této knize. Zaručuje  totiž úžasný čtenářský zážitek, kterých není nikdy dost.

Kniha mě zaujala hned od první stránky. Pokud se zaměříme na jazykovou stránku díla, zjistíme, že je kniha psaná jazykem nám velice blízkým. Je psána obecnou češtinou, kterou mluví úplně běžně každý z nás. Autor si čtenáře tímto úžasně připoutá a nepustí ho, dokud nedočte až do konce.
Když se zaměříme na stylistiku, tak v knize objevíme nespočet dlouhých souvětí. Ano, je to přesně tak, jak malé dítě píše. Rozdíl však nalezneme například v psaní interpunkce, kterou malé dítě neřeší. Jsem šťastná, že si s knihou autor takto vyhrál. Dlouhá souvětí zvyšují atraktivitu a hlavně důvěryhodnost čteného textu.
V oficiální anotací na databazeknih.cz se můžeme dočíst o tom, že se dílo řadí mezi deníkovou tvorbu. Já jej spíše zařadím mezi kroniky. Autor totiž nejde ani tak po dnech, spíše popisuje jednotlivé události v daném roce. Čtenář není zatěžován nezajímavými informacemi a zážitky. Toto opět zvyšuje čtivost textu.
Postavy jsou popisovány velice věrohodně a zejména jsou charakterizovány příběhy, které prožívají. Vystupují zde zejména rodinní příslušníci hlavního hrdiny, ale i jeho přátelé a nepřátele. O místě, kde se děj odehrává víme jen několik málo informací. Jedná se o být, o školu, o tábor apod. Nicméně nám autor příliš nenastíní přímo město. Čas, ve kterém se pohybujete poznáte snadno. Každý rok je nadepsán a zbytek si domyslíte z kontextu aktuálního úryvku. Co se týče způsobu psaní, musím podotknout, že je kniha opravdu věrohodná.
Knihu si dle mého názoru může přečíst každý. Děj je snadno pochopitelný rychle čitelný a snadný na interpretaci. Tudíž mohu doporučit i mladším čtenářům. Myslím si, že se při čtení v textu najdete asi tak, jako jsem tam našla i já některé zážitky z mého dětství.
Moje subjektivní hodnocení je 100 %. Kniha se mi opravdu moc líbila. Musím ještě dodat, že v sobě nese kniha na malém počtu stran velké množství moudrostí, tímto si mě též získala.
Děkuji samotnému panu autorovi za poskytnutí recenzní e-knihy. Přeji mu, ať se kniha líbí a osloví i další čtenáře. Rozhodně si dílo zaslouží povšimnutí.
Bibliografické údaje:
Žánr:                  Literatura česká – Romány
Rok vydání:       2015, 1. vydání originálu:   2015.  
Počet stran:        98
Nakladatelství:   Backstage Books
Vazba knihy:      brožovaná
ISBN:                 978-80-8804916-6

Pohádka v realitě…

Babička pozdravuje a omlouvá se

Fredrik Backman

Babička pozdravuje a omlouvá seChcete prožít nevšední zážitek při četbě zajímavého příběhu? Máte rádi nereálné příběhy s prvky reálného světa? Zajímá vás, jak to vypadá v pohádkové Říši před procitnutím? Pokud ano, tato kniha určena právě vám.

Tato kniha si mě získala již svým názvem a obálkou. Vyvolalo to ve mně smíšené pocity. Vůbec jsem nevěděla, o čem kniha bude, jen jsem věděla to, že se budou řešit vztahy babička -> vnučka, babička -> ostatní lidé a vnučka -> ostatní lidé. Dalo by se říci, že mezilidské vztahy jsou tématem celé této knihy.

Postavy, které nás provází touto kouzelnou knihou bych vydělila do dvou rovin – reálné a nereálné. Reálné postavy s hlavní hrdinkou Elsou žijí v jednom domě, popř. je potkává ve škole nebo na ulici. Nereálné se s Elsou a její babičkou pohybují ve fiktivním prostředí a poznáváme je jen z dívčina vyprávění.

Prostředí je zde též dvojí – reálné a fiktivní. Za realitu bych označila školu a dům, ve kterém všichni žijí. Fiktivní prostředí je to pohádkové, kam se babička s vnučkou vždy vydávaly ve svých snech. Dalo by se říci, že pohádkovými příběhy se babička snažila svou vnučku dostat z problémů, které bych označila za motivy knihy. Můžeme se zde setkat s motivem šikany, ohrožení života, smrt, strach, opuštěnost, samota a život celkově.

V knize se můžeme setkat s různými emotivními okamžiky, které na člověka dokážou ihned zapůsobit. Emoce v nás autor vyvolává lexikálními a syntaktickými prostředky. Myslím si, že autor některé emotivní okamžiky úmyslně protahoval, aby to ve čtenáři zanechalo co nejhlubší stopu. Je zde ale i velké množství vtipných okamžiků, které na sebe plynně navazují a tím pádem pro mě byly kratšími, než některé smutné. Z důvodu použití některých lexikálních a syntaktických prostředků jsem vůbec nemohla knihu zařadit žánrově, ani pro koho je kniha určena. Chvíli jsem si říkala, že je to fantasy, pak jsem měla pocit, že to je normální román, nakonec jsem usoudila, že je to asi něco na pomezí. Pokud budu mluvit o své nerozhodnosti zařazení ke vhodnému čtenáři – jsou zde lexika, která vás budou přesvědčovat o tom, že je kniha pro děti, najednou promluví babička, Alf a jiné podobné postavy a hned jste na vážkách a začínáte uvažovat o tom, že kniha pro děti není vhodná. Ještě teď po dočtení stále nejsem moudrá a myslím si, že asi moudrá nebudu. Server databazeknih.cz knihu přiřazuje k literatuře pro děti a mládež. Já na toto zařazení mám rozporný názor.

Kompozici bych ohodnotila jako řetězovou, jednotlivé epizody na sebe navazovaly, ale zároveň se prolínaly v oblasti pohádky. Zároveň si v některých částech vyprávění můžeme všimnout jisté retrospektivity (vyprávění o životě někoho…) O chronologii zde tudíž nemůže být žádná řeč.

Pokud se zamyslím nad postavou hlavní hrdinky, musím říci, že jsem dlouho přemýšlela o tom, zda by takový člověk mohl existovat v realitě. Došla jsem k tomu, že je dle mého názoru z vývojového hlediska nemožné, aby se sedmileté dítě chovalo tak, jak se chovala hlavní hrdinka. Zde můžeme potvrdit to, že beletrie je ovlivněna velkým množství fikčnosti. Když budete knihu číst, jistě hned budete vědět, o čem píši.

Příběh je epický, fabulový s dějovou fabulí. Když knihu čtete, příběh je plynulý a čte se téměř sám. Knihu mohu doporučit všem, kteří mají rádi zajímavé příběhy se zajímavou pointou.

Kniha vyšla i v audio podobě u vydavatelství OneHotBook. Pokud si chcete přečíst, jaký jsem měla z audioknihy pocit, recenzi naleznete zde.

Bibliografické údaje:

Originální název: Min mormor hälsar och säger förlåt
Žánr:                         Pro děti a mládež – Příběhy
Rok vydání:         2015, 1. vydání originálu: 2013
Počet stran:         450
Nakladatelství:         Host
Překlad:                 Jitka Herčíková
Vazba knihy:         vázaná s přebalem
ISBN:                 978-80-7491-239-9

V soudní síni je často pekelné teplo…

Ignát Herrmann
Ze soudní síně
Ze soudní síněTuto knihu jsem vzala do ruky v rámci povinné četby ke studiu na vysoké škole. Do zkoušek jsem však knihu nestihla dočíst, protože čtení ubíralo jiným směrem. Tudíž se tato kniha dostala na můj seznam přání, které jsem si včerejším dnem splnila a povídky dočetla. Níže se dočtete o mých pocitech, které jsem z četby měla.
K ději knihy: Kniha je složena z 54 povídek z prostředí soudní síně. Jednotlivé povídky jsou vybrány z Národních listů, v nichž autor své příběhy publikoval od roku 1885 do jara 1893.  Jsou řazeny tak, aby se zároveň doplňovaly a dvakrát za sebou se neopakovala jedna zápletka. Každá z povídek je velice zajímavá a svým způsobem kuriózní. Najdete zde loupeže, vraždy a další kriminální zápletky. Můžete zde porovnávat soudnictví v současnosti a dříve. Velice mě zarazila výše tehdejších trestů a když jsem to srovnala s dnešními tresty a morálkou… Více se k tomu vyjadřovat ani nemusím, to si můžete domyslet sami. Prostřednictvím knihy se o tom můžete přesvědčit, popřípadě vyvrátit mé domněnky, sami.
Co se mi na knize líbilo? První, co musím vypíchnout je to, že povídky jsou krátké a obsahují jen nutné údaje o procesech, jichž se bezprostředně týkají. Autor do každého příběhu vkládá zajímavé jazykové prostředky, kterými příběh oživuje. Originalitou slov zabraňuje jejich opakování. V knize se můžeme setkat ještě s přechodníky a dalšími prvky (např. slovní zásobou) historické češtiny. Není toho mnoho a netvoří to žádnou překážku pro dnešního čtenáře. Mohu tvrdit, že se jedná o velice čtivou záležitost české klasiky.
Co se mi na knize nelíbilo? Je to zajímavé, ale v tomto případě nemám knize co vytknout. Líbila se mi a dobře se mi četla. Po pravopisné stránce byla naprosto v pořádku. Dějové linie na sebe krásně navazovaly. A vše to do sebe krásně zapadalo.
Konečné hodnocení knihy: 95 %
Doporučení: Knihu bych určitě vřele doporučila všem, kteří mají rádi klasiku, ale také těm, které čeká maturita a další podobné ,,radovánky”.  Skvěle se čte.
Bibliografické údaje:
Žánr:                        Literatura česká – Povídky
Rok vydání:             1984, 1. vydání originálu: 1984
Počet stran:              264
Nakladatelství: Československý spisovatel
Edice:                      Slunovrat – malá řada
Ilustrace/foto:          Jan Kudláček
Vazba knihy:           vázaná s přebalem
Náklad:                   36 000 ks
ISBN:                     22-086-84

Dětství? Ne utrpení…

Virginia Andrewsová
Květy z půdy
Květy z půdy
Přebal 1
Konečně se mohu i v tomto měsíci přihlásit s dalším článkem ze světa literatury. Tentokrát jsem četla na přání dvou kamarádek Radky a Lídy. Musím holkám tímto velice poděkovat za doporučení, protože se silným příběhem trefily přímo do černého. Dílo ve mně vyvolalo silné negativní emoce. Kniha vám odpoví na otázku: Co všechno mohou zavinit a zničit peníze?
K ději knihy: Kniha své čtenáře na počátku vtáhne do života idylické šestičlenné rodiny, která si užívá života v bohatství a přepychu. Celý příběh je vyprávěn z pohledu dívky Cathy, která má ještě další 3 sourozence. Nic netrvá věčně, a proto jednoho dne musí tento luxus opustit. Matka se přesouvá do ještě většího luxusu a děti strádají. Oprostí se od toho? Budou umět odpustit za všechny křivdy a utrpení, které prožily? Pokud chcete najít odpovědi na své otázky, které ve vás možná tato recenze vyvolá, knihu si přečtěte. Stojí to za to, i když chvilkami budete mít co dělat, abyste neuronili slzu.
Co se mi na knize líbilo? Tentokrát budu mít s odpovědí na tuto otázku asi celkem problémy. Ne snad proto, že by se mi kniha nelíbila, ale naopak. Přečetla jsem ji již před dvěma dny a stále přemýšlela o tom, co napíši pod své obvyklé otázky, které mi v předchozích případech nedělalo problém zodpovědět. Tato kniha je úplně jiným případem. Tak tedy zpět k odpovědi:
Květy z půdy
Přebal 2
První, co vás na knize upoutá je její obálka. Když se dostatečně pokocháte a otevřete ji, rázem se ocitnete v prostředí domova americké rodinné idyly. Zamilovala jsem se do toho domu a do všech hrdinů. To vypovídá o skvělém autorčině umění popisu. Když jsem se dostala k osudovému zlomu děje, uronila jsem slzu. Ukazuje se, že autorka uměla nejen skvěle popisovat, ale i pořádně vytvořit psychologii díla. Čtenář pak cítí každý úder, zlé slovo apod. Velké plus pak příběhu dodává dokonalý výběr prostředí a doby, do nichž je děj zasazen. Dále musím vyzdvihnout volbu jazykových prostředků, které se v ní vyskytují.
Co se mi na knize nelíbilo? V této knize je jediným problémem asi nedostatek korektur. Našla jsem v ní celkem hodně překlepů, ale i pravopisných chyb. Jak jsem již psala dříve, za tento fakt nemohu vinit autorku a tudíž nebudu snižovat hodnocení knihy. Jsou to malichernosti, kterých si většinou běžný čtenář nevšímá, ale když se knihou zabíráte blíže, musíte ji hodnotit ze všech směrů.
Konečné hodnocení knihy: 100 %
Doporučení: Ráda bych doporučila knihu všem, kteří mají rádi knihy inspirované skutečností. Jedná se o silný příběh, který ve čtenáři zanechá hluboké stopy a ponaučení.
Bibliografické údaje:
Série:                     Květy z půdy (1.)
Orig. název:           Flowers in the Attic
Žánr:                      Literatura světová – Romány pro ženy
Rok vydání:           1993, 1. vydání originálu: 1979
Počet stran:            333
Nakladatelství:       Ikar
Překlad:                  Jana Pacnerová
Autor obálky:         Viera Fabianová
Vazba knihy:          vázaná s přebalem
ISBN:                 80-7202-237-7

Cesta do říše pohádek

Flavia Bujor
Kameny osudu
Kameny osuduTak a je tu další kniha na přání. Tentokrát jsem se rozhodla splnit přání Lucky, kterou jsem poznala celkem nedávno. Knihu mi nabídla do mého seznamu knih na přání, za což jsem byla ráda. Když jsem knihu otevřela, tak jsem si říkala, co to bude zač a měla jsem k ní rozporuplný postoj. Nakonec jsem byla ráda, že jsem si ji přečetla. Více se dočtete níže.
Děj knihy: Kniha pojednává o třech dívkách, které mají pomocí kouzelných kamenů zajistit ochranu a vítězství dobra nad zlem. Do cesty se jim dostávají různá stvoření, která jim hází v jejich cestě kameny pod nohy a snaží se jejich cíl zhatit. Na cestě za cílem se setkávají s různými lidmi a tajemnými postavami, které se jim snaží pomoci a nestvůry zahnat. Dojdou až ke svému cíli a vyhraje dobro bitvu nad zlem? To vše se můžete dočíst v této knížce.
Co se mi na knize líbilo? Kniha má celkem svižný děj, který je vyprávěn ze tří pohledů. Jeden pohled patří dívkám, jeden patří hochovi, který má vést vojsko dobra a třetí patří dívce, která leží v Paříži v nemocnici. Velice musím ocenit to, jak čtrnáctiletá autorka bojovala s prolínáním dějových linií, i když se jí to v případě pacientky v Paříži moc nevedlo. To je však jen malá chybička a s ohledem na věk autorky se dá vzít v potaz. Dále se mi líbilo to, že ač je kniha inspirována Nekonečným příběhem, Panem prstenů a dalšími fantasy knihami, je svým způsobem originální a neotřelá. Velice dobře se mi četla. Kniha vás přenese svým dějem ze světa lidí do světa pohádek a fantazie. Musím velice ocenit vyjadřování autorky, které by se dalo velice dobře srovnávat s vyjadřováním dospělých autorů. Jazykové prostředky, které byly použity pro líčení, byly velice propracované a jak jsem již zmínila dříve, kam se na ně hrabou někteří dospělí autoři.
Co se mi na knize nelíbilo? Jak jsem již výše zmínila. Došlo k malému neporozumění a nesrovnalostem v dějových liniích. Dívky a chlapec se skvěle doplňovali, ale příběh pacientky v nemocnici se mi zdál v ději naprosto zbytečný, i když jsem se v konci dozvěděla, proč děj doplňoval. Ve skutečnosti se o té pacientce nedozvíte v ději vůbec nic, ale přitom tam má své místo…
Bibliografické údaje:
Orig. název:               La Prophétie des Pierres
Žánr:                          Sci-fi a fantasy – Romány
Rok vydání:               2004, 1. vydání originálu: 2002
Počet stran:                270
Nakladatelství: Albatros
Překlad:                     Kateřina Dejmalová
Autor obálky:            Zdeňka Boušková
Vazba knihy:             vázaná
ISBN:                        80-00-01349-5

Kolektivní vlastnictví…

Co je tvoje, je i moje

Tess Stimson

Co je tvoje, je i mojeK této knize jsem se dostala díky doporučení mojí kamarádky a zároveň kolegyně blogerky Radky. Opět to je něco trošinku jiného, než to, co jsem doposud četla. Název knížky mě zaujal, ale zároveň vyděsil. První, co jsem si vybavila po přečtení názvu, byl minulý systém a bála jsem se toho, o čem ta kniha vůbec bude. Nakonec velice mile překvapila, i když z mého pohledu to na plný počet hvězdiček na databázi knih není.

Děj knihy: Příběh knihy se odehrává v Anglii a částečně v Americe. Autorka proplétá více linií a vypráví z pohledů více postav (Grace, Sussana, Catherine a poslední kapitola patří Tomovi). Sussana je Graceina sestra, Catherine je jejich matka, která leží v komatu v nemocnici a Tom je Gracein manžel. Čtenář se v některých situacích až musí divit tomu, jak dokáže být člověk bezohledný, když se jedná o jeho štěstí. Grace má všechno kromě dítěte, které by si moc přála a Sussane naopak nemá nic, ale má 2 děti, i když v pěstounské péči. Co vše se mezi nimi může stát? Probere se Catherine z komatu? To vše se dočtete právě v této knize.

Co se mi na knize líbilo: Kniha byla velice čtivá a zajímavá. Bavilo mě pozorovat psychologii jednotlivých postav. Za velké plus bych považovala i to, že autorka prostřednictvím slov a činů jednotlivých postav předává důležité poselství. Tím poselstvím je, že by měl člověk nejprve příčinu chyb hledat v sobě a ne v druhých.

Co se mi na knize nelíbilo: Na příběhu mě trošku zamrzely jazykové prostředky, které byly používané v jednotlivých dialozích. Sice je Sussana velká rebelka, ale to přece neznamená, že jí bude autorka vkládat do úst řeč dlaždiče, která postavě vůbec nesluší? A když už jsem zmínila dialogy… V knize se mezi sebou baví téměř 40letí lidé, ale pokud byste knihu otevřeli uprostřed a četli jen dialogy, budete si mylně myslet, že držíte v ruce knihu pro teenagery. Na místě autorky bych asi zvolila jiný způsob vyjadřování. Ale to je asi tak jediné, co bych knize mohla vytknout.

Doporučení: Knihu bych doporučila čtenářkám a čtenářům, kteří si rádi přečtou příběhy ze života. Hlavním obsahem jsou však i rodinné problémy a našli bychom zde  oblíbené téma romantických románků – milostný trojúhelník.

Bibliografické údaje:

Orig. název: What´s Yours Is Mine

Žánr:                  Literatura světová – Romány pro ženy

Rok vydání: 2013, 1. vydání originálu: 2011

Počet stran: 300

Nakladatelství: Domino
Překlad:             Klára Šumová
Autor obálky:     Rajka Marišinská
Vazba knihy: vázaná s přebalem
ISBN:          978-80-7303-902-8
Četli jste již tuto knihu? Líbila se?

Zimní válka

Petri Sarjanen

Bílá smrt – Příběh legendárního odstřelovače Zimní války Sima Häyhäho

Bílá smrt - Příběh legendárního odstřelovače Zimní války Sima HäyhähoTuto knihu jsem si přečetla na doporučení Darinky. Na knihu jsem se těšila, myslela jsem si, že se bude jednat o detektivku, protože jsem nějakým záhadným způsobem nepřečetla její podtitul. Když jsem vzala knihu do ruky, tak jsem hned zjistila, že jsem se náramně popletla. Kniha je válečná a ještě ke všemu dokumentární. Než jsem se začetla, dalo mi to celkem zabrat, ale nakonec se to zlomilo s nástupem děje. Dějová linie však byla i tak psána dokumentárním stylem.

Myslím si, že kniha má velký potenciál zaujmout hlavně čtenáře, kteří se zajímají o historii válek. Příběh této knihy se odehrává na počátku druhé světové války, v úvodu se dočtete i okolnosti vypuknutí této války. Záběr tohoto příběhu je tedy velice široký, protože nemonitoruje jen boj mezi Finskem a Ruskem.

Hlavním protagonistou knihy, jak už prozrazuje její název, je odstřelovač Sim Häyhä. Kniha začíná povídáním o tom, kde bydlel již od dětství a o jeho ambicích. Při prvních náznacích občanské války se dá k občanské vojenské jednotce a zde začíná svou slibnou kariéru odstřelovače. Velice mě zasáhl nejen konec jeho kariéry (přečtěte si a zjistíte, co se mu přihodilo), ale i to, jak prožil své stáří.

Na konci knihy je celkem podrobný popis toho, jak by se měl odstřelovač chovat, co je jeho úkolem, jak zacházet se zbraní, jaký cíl z jaké vzdálenosti musí zasáhnout a další zajímavé informace. Abych se přiznala, dost mě zaskočila informace, že nejdůležitější vlastností každého odstřelovače je lidskost. Zaskočila mě z toho důvodu, že jsem tyto vojáky viděla do přečtení této knihy jako vrahy. Když jsem se však na konci zamyslela, došlo mi, že pracují pro dobro své vlasti a nevraždí jen pro svou radost. Na druhou stranu si pokládám otázku, zda by nebylo lepší žít pouze v míru a takovéto zaměstnance nepotřebovat? Ano i takovou otázku si při čtení položíte a věřte tomu, že jich bude určitě mnohem více.

Co se mi na knize líbilo? Ač jsem měla ze začátku sto chutí knihu odložit pro její dokumentární popisy, nakonec jsem byla ráda, že jsem tuto část přelouskla a neodložila. Autor používá zajímavých jazykových prostředků pro oživení textu a vybudování jednoduché dějové linie, která se prolíná s dokumentárním rámcem.

Co mě zaujalo? Na konci knihy se autor svěřil s tím, že pro tvorbu knihy čerpal nejen z literatury, ale i z rozhovorů s aktéry zimní války. Někteří z nich dokonce napsali knihy, které též byly cennými prameny pro Sarjanenovu tvorbu. Autor se dokonce setkal i se Simem, kterému v té době bylo 94 let. Dalo mu prý velkou práci, než ho přesvědčil k tomu, aby po sobě zanechal hmotný odkaz.

Co se mi nelíbilo? Toto je opravdu těžké říci, jak jsem již psala výše, kniha ve mně vyvolala rozporuplné pocity. Dlouho jsem nevěděla, co od ní očekávat a celkem dlouho jsem se musela přemlouvat, abych ji dočetla. Nakonec jsem však byla ráda, že jsem ji přečetla celou.

Doporučení: Pokud se do ní pustíte, nenechte se odradit. Určitě se dočkáte svým způsobem osobního naplnění a obohacení.

Bibliografické údaje:
Orig. název:      Valkoinen kuolema
Žánr:                 Literatura světová – Literatura faktu
Rok vydání:      2015, 1. vydání originálu: 2012
Počet stran:       152
Nakladatelství:  Mladá fronta
Edice:                Arma & Musae
Vazba knihy:    vázaná s přebalem
ISBN:               978-80-204-3558-3
Co vy? Četli jste knihu a jaký názor na ni máte?