Podzimní motýli/Sníh na zápraží/Mráz v okně – Bohuslav Reynek (minirecenze)

61+62+63/70

Podzimní motýli/Sníh na zápraží/Mráz v okně

Bohuslav Reynek

podzimni-motyli-snih-na-zaprazi-mraz-v-okne-109865Kniha, kterou bych ráda tentokrát prostřednictvím této recenze představila, je souborem básní. Skládá se ze tří básnických sbírek, které mě nadchly, protože svým kouzelným způsobem vyprávěly o životě a jeho úskalích. Můžete zde ale rozhodně najít i prvky radostných chvilek.

V první sbírce, jež nese název Podzimní motýli, můžeme najít očekávání a zpětné bilancování svého života. Můžeme si v ní povšimnout prvků snů a vzpomínek. Autor se snaží o jistou míru expresivity, kterou se pokouší zacílit na svého čtenáře. Interpretace básní v této sbírce (celkem je jich 29) je vcelku snadná, protože na sebe tematicky navazují. Některé básně ve vás mohou vyvolat impresionistický dojem. Jsou hodně pocitové a zaměřené na smysly. Jednotlivé básně cyklicky zaznamenávají podzimní čas. Zároveň se zde objevují prvky existencionalismu, autor rozjímá, hledá a tápe po odpovědích na otázky života. Název této sbírky můžeme brát za jistou metaforu stáří a všeho, co je s ním spojeno.

Pokračovat ve čtení „Podzimní motýli/Sníh na zápraží/Mráz v okně – Bohuslav Reynek (minirecenze)“

Reklamy

Zde by měly kvést růže… – Josef Svatopluk Machar (minirecenze)

54/60

Zde by měly kvést růže…

Josef Svatopluk Machar

Kniha, již bych vám prostřednictvím této minirecenze ráda představila, se skládá hned ze 14 básní. Tyto básně jsou výjimečné. I tentokrát se v nich objevuje příběh, vypravující o vlastnostech lidí a o jejich životních osudech.

Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
„Veršované povídky, téma postavení žen ve společnosti, epická poezie, příběhy žen a jejich neutěšené postavení ve společnosti (žena je bytost citová, ale pasivní, je odsouzena žít v nevyrovnaném manželství a postavení, společnost jí nedopřává rozvoj).

Básníkova matka po denní práci ráda odpočívala na balkoně s dvěma knížkami v rukou, ale nikdo z rodiny je nikdy nečetl ani neprohlížel. Teprve po její smrti si děti dovolily knížky prohlédnout. Byly to Hálkovy Večerní písně a Máchův Máj, ve kterém bylo datum a pod ním křížek… “

 

Autor básnickou sbírku psal s tím, že bude obsahovat lyrická dramata a za sebe mohu říci, že se mu to povedlo. Jednotlivé básně jsou věnovány ženám české kultury, ale dokonce se zde objevují dvě, jež autor věnoval své manželce a malé dcerce, ta se narodila manželům Macharovým rok před vydáním této básnické sbírky, to je 1893.
Za velice jímavý považuji úvodní slovo o básnickém díle Josefa Svatopluka Machara od Benjamina Jedličky. Nejen, že se v něm dočítáme o básníkově tvorbě, ale také si můžeme přečíst vybrané citáty ze zmiňovaných děl. Každý výňatek se nějak váže k probírané problematice a tudíž se tyto řádky velice dobře čtou. Benjamin Jedlička se pak postaral i o velice zajímavou ediční poznámku, jež komentovala básnickou sbírku, kterou držíme v ruce. V knize však najdeme i kraťoučký životopis autora a jeho drobnou bibliografii.
A teď k samotným básním. Musím říci, že se mi líbilo, jak byly strukturované. Byl v nich uzavřen jistý příběh a měly pevnou dějovou linii. Čtenáře může také velice zarazit téma, které autor pro svou sbírku zvolil. Můžeme zde najít různá smutná témata a prvky utrpení a těmi nejvíce procházejí dámské postavy, jejichž osud je často velice bolavý.
Musím poznamenat, že tato kniha se mi četla velice dobře, i když mi z ní bylo vcelku smutno. Velice oceňuji autorův smysl pro detail a propracovanost. Každé slovo do básně nádherně zapadá a žádné není navíc. Autor přesně věděl, co chce čtenářovi říci. Při četbě mi nedělala interpretace vcelku žádný problém, spíše jsem si ji užívala a každé slovo pomalu a postupně vstřebávala. Sbírka se mi velice líbila, a proto jí dávám krásných 100 %.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Žánr:                   Poezie
Rok vydání:        1957, 1. vydání originálu: 1894
Počet stran:         153
Nakladatelství:    SNKLHU – Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Vazba knihy:       brožovaná

Pozdě k ránu/Mstivá kantiléna – Karel Hlaváček (minirecenze)

52 + 53/60

Pozdě k ránu/Mstivá kantiléna

Karel Hlaváček

Kniha, již bych vám dnes prostřednictvím této minirecenze představila je rozdělena do dvou částí. První se stala básnická sbírka Pozdě k ránu a druhou je Mstivá kantiléna. Každou z nich pro vás rozeberu zvlášť, finální hodnocení pak shrnu dohromady.
Pozdě k ránu
Tato sbírka zaujme svým motivem. Téměř v každé básni se objevuje spojení pozdě k ránu, podle něhož byl zvolen její název. Jedná se o soubor několika lyrických veršů a básní v próze. Tyto jsou jednotné a nijak se nečlení.
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):
„Sbírka obsahuje verše a básně v próze, jež lze zařadit do dekadentního proudu české poezie.
Autor se snaží o čistou kantilénovou formu a v mnohém zde nacházíme stejné pojetí jako např. u Jiřího Karáska ze Lvovic. Pro autora je charakteristické částečné používání symbolických výrazů, jimiž se pokouší zpřítomnit svůj vlastní osud, kterými dosahuje mystického až vizionářského účinku.“
Jak je řečeno v anotaci, tato sbírka obsahuje opravdu velké množství symbolů, které je třeba při četbě interpretovat. Je jen na vás, co pod daným spojením uvidíte. Autor se snažil získat aktivního čtenáře, jenž se bude pokoušet o aktivní spoluutváření textu právě prostřednictvím interpretace.
Při čtení si můžeme povšimnout dvou způsobů sdělení. Prvním se snaží o navození patřičné nálady a atmosféry, tohoto dosahuje díky subjektivnímu prožívání přírody. Z tohoto způsobu můžeme vycítit prvky impresionismu, kdy jde o procítění. Druhým stylizačním postupem, jenž Hlaváček v této sbírce uplatnil, je zřejmý v utváření básnických vizí. Autor jejich prostřednictvím promítá své nitro do neskutečných, někdy až fantaskně snových melancholických krajin. Avšak i přes toto všechno můžeme v básních zpozorovat některé básníkovy reálné prožitky.
Mstivá kantiléna
Tato sbírka mě zaujala svou čtivostí, ale také i použitými jazykovými prostředky. Z básně je zřejmé, že si s ní autor pohrál a musím se přiznat, že se mi velice dobře četla. Co o ní říká anotace?
Oficiální anotace (zdroj: cbdb.cz):  
„Temná postava Karla Hlaváčka působí dodnes přitažlivým dojmem, zejména pro mladou generaci. Jeho subtilní básně plné stinných obrazů odrážejí jeho rozervanou duši oděnou v černavý háv. Každá jakoby byla noční poutí ztemnělým lesem, kterou podstupoval často, když se vracel do svého libeňského domova.“
Tato sbírka je utvořena jedenácti básněmi a jednou básní v próze. V této sbírce si můžeme povšimnout jisté míry cykličnosti, která je tvořena tím, že jednotlivé básně nenesou žádný titul, nýbrž jsou označeny jen římskými číslicemi I – XII. Všechny básně však mají jedno společné – téma, tím jsou vzdor a msta.
Básnická sbírka je výjimečná tím, že se v ní nevyskytuje typická dobová autostylizace. Objevují se v ní hojné historické obrazy, i když se nejedná o historii v plném smyslu tohoto slova. Za sebe mohu říci, že právě toto mě na sbírce uchvátilo ze všeho nejvíce.

Souhrnné hodnocení:
Musím říci, že obě sbírky mě nesmírně zaujaly a dobře se mi četly. Ač, jak už jsem psala, obsahovaly spoustu symbolů, já jsem si je užívala a opravdu zkusila to, co autor zamýšlel. I přesto jsem však měla tuto útlou knížku, tj. 67 stran o formátu A6, přečtenou během pár chvilek. Musím říci, že tento klasik šel dlouhou dobu kolem mě a jsem moc ráda, že jsme se konečně setkali. Jeho verše jsou hodně citlivé a čtenář se tak velice snadno naladí na básníkovu vlnu. S každým slovem jsem přesně věděla, co se honilo básníkovi hlavou zrovna ve chvíli, kdy danou myšlenku vypsal do veršů. Navíc jsem ráda, že jsem se konečně setkala i s básní v próze, s tímto stylem básnického umění jsem se zatím ještě nesetkala, a tak jsem velice ráda za to, že se to změnilo. Tyto dvě básnické sbírky hodnotím krásnými 100 %, která si dozajista zaslouží.

Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Žánr:                   Literatura česká
Rok vydání:        1964
Počet stran:         72
Nakladatelství:    SNKLU – Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Edice:                  Skvosty
Ilustrace/foto:      Jiří Svoboda
Vazba knihy:       vázaná
Náklad:               4 000 ks
ISBN:                 01-146-64

Romance pro křídlovku – František Hrubín (Minirecenze)

51/60

Romance pro křídlovku

František Hrubín

Jste milovníky české poezie psané ve 20. století? Pokud ano, mohu Vám vřele doporučit právě tuto knihu. Musím říci, že od chvíle, kdy jsem se o této knížce dozvěděla, jsem si ji toužila přečíst. Viděla jsem v ní něco paralelu s Máchovým Májem a toužila obě knihy srovnat. Teď se mi to podařilo a mám z toho velkou radost.
Nejprve malé info o Romanci pro křídlovku, tentokrát je anotace na stránkách cbdb.cz vcelku krátká, což mě docela překvapilo, ale na druhou stranu je více než výstižná. Stojí v ní: „Romance pro křídlovku představuje lyrickoepický vrchol Hrubínovy básnické tvorby.“ Dalo by se říci, že tato jediná věta krásně vypovídá o všem, co pro naší kulturu toto dílo znamená.
A co na tuto básnickou sbírku provoněnou příběhem lásky říkám já? Jak už jsem naznačila, právě proto, že se jedná o lyrickoepickou báseň, hodně mi připomínala právě Máchův Máj. I zde si totiž můžeme povšimnout motivů nenaplněné lásky a smrti. Občas vám až zůstane rozum stát nad tím, co vše je schopen hlavní hrdina pro svou lásku udělat. Kdo by třeba jel traktorem na místo, kde se před dívčinou smrtí naposledy setkali? Mohu říci, že motiv traktoru mě v básni hodně zarazil a překvapil. Ještě jsem se snad nesetkala s žádným básníkem, který by tento motiv ve své básni použil. Takovýchto novinek, co se týče jak stylistiky, tak i použitých jazykových prostředků, se v Romanci pro křídlovku vyskytuje hned několik a je jen na vás, zda je při své četbě odhalíte a jak je interpretujete.
Moje subjektivní hodnocení tohoto díla je velice pozitivní. Dílo se mi četlo vcelku samo, však také šlo jen o pouhých 75 stránek o formátu A6. Zároveň však musím ocenit i doplnění o ilustrace Jiřího Trnky, které celé dílo nádherně doplňují a oživují. Této sympatické útlé knížečce dávám krásných 100 %, protože se mi neskutečně líbila nejen svým příběhem, ale i brilantním zpracováním.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Žánr:                    Poezie
Rok vydání:         1963, 1. vydání originálu: 1962
Počet stran:          77
Nakladatelství:    Československý spisovatel
Ilustrace/foto:      Jiří Trnka
Autor obálky:      Jiří Trnka
Vazba knihy:       vázaná
Náklad:               6 000 ks
ISBN:                 22-023-63

Básně – Vilém Závada (minirecenze)

45/50

Básně

Vilém Závada

BásněKniha, již bych vám tentokrát velice ráda prostřednictvím této minirecenze představila, je básnickou sbírkou vybraných básní ze sbírek Viléma Závady. V této roztomilé knížce, která má pouhých 120 stránek a formátově je snad ještě menší než A6, si dozajisté počtou všichni milovníci poezie autorů první poloviny 20. století. Pokud rádi čtete mezi řádky a přemýšlíte nad interpretací toho, co jste právě přečetli, tato kniha je určena právě vám.

Závada se v této sbírce snaží monitorovat nejen sociální situaci v průběhu první a druhé světové války, ale představuje i svou něžnější stránku, když se vypisuje ze svých pocitů a lásky. Zároveň v této sbírce najdeme i básně, jež řeší vztahy v rodině, ale dozajista najdeme i další témata. V knize se vyskytuje 25 básní vybraných z jeho sbírek Cesta pěšky, Panychida, Siréna, Hradní věž, Město světla, Polní kvítí a Jeden život.

Co se mi na knize opět nejvíce líbilo, byla předmluva a doslov. Předmluvu napsal sám Vilém Závada a popsal v ní sám sebe ze svého úhlu pohledu. Na těchto pár stránkách můžeme najít odpovědi na své otázky a zároveň nám to hodně pomůže při interpretaci jeho básní. Doslov napsal Miroslav Florian a popsal v něm osobnost a tvorbu Viléma Závady.

Tato sbírka se mi velice líbila a připomněla jsem si několik básní, které jsem již jednou přečetla v Hradní věži, ale také objevíte i spoustu dalších, v nichž jsou zakotveny mnohé zajímavé myšlenky, ale i obraz doby, v níž autor žil a tvořil. Najdeme zde autorovy pocity, poznatky a touhy. Intrepretace textů je vcelku snadná a básně jsou čtivé. Čtení jsem si užívala. Pokud tedy jen tak rádi čtete poezii a nebo potřebujete získat některé informace o české literatuře první polovině dvacátého století, mohu vám tuto knihu vřele doporučit. Knihu hodnotím krásnými 100 %, které si dozajista zaslouží.

Bibliografické údaje:
Nakladatelství:         Československý spisovatel
Rok vydání:             1979
Edice:                       Knižnice PEGAS
Počet stran:              124

Slezské písně – Petr Bezruč (minirecenze)

39/40

Slezské písně

Petr Bezruč

Slezské písněVážení čtenáři, tentokrát vás prostřednictvím této minirecenze seznámím se světově proslulou básnickou sbírkou, jež byla přeložena minimálně do 40 světových jazyků. Vězte, že tato sbírka nevznikala původně jako soubor básní. V prvopočátku byla vydávána časopisecky a jelikož byla tematicky zaměřena na život, sociální a politickou situaci ve Slezsku, byly všechny básně sdruženy do této působivé, mnohdy až zpěvně působící básnické sbírky.
Když se do sbírky začtete, uvědomíte si, že se do ní autostylizoval sám autor, v některých básních se objevuje přímo zvolání, v němž je uveden autorův pseudonym, pod nímž celou sbírku vydal.  Jak jsme již naznačili, v básnické sbírce se můžeme setkat s národní a sociální tematikou, avšak objevit můžeme i milostnou lyriku (např. báseň Labutinka). Původně se sbírka nazývala Slezské číslo a po rozšíření o některé básně dostala jméno, pod nímž ji známe dodnes.
V knize najdeme hned několik typů básní. Prvním z nich jsou intimní básně osobního charakteru, v nichž můžeme najít lásku, ale i zklamání z ní. Druhým typem jsou sociální básně, v nichž autor kritizuje sociální poměry a národnostní útlak. Můžeme zaznamenat negativní postoj vůči poněmčování a popolšťování Slezska. Do třetího básnického typu spadají básně, v nichž můžeme shledat pohled na soudobou českou politiku. Tyto básně jsou hojně naplněné vlastenectvím, jež z básní přímo srší. Dále můžeme shledat básně, v nichž se pojí hned několik básnických postupů, tendencí a poetik, které zvyšují estetickou hodnotu díla. Posledním pátým typem básní jsou ty, jež oslavují některé obce ve Slezsku a na Moravě.
Celá básnická sbírka mě uchvátila a četla se mi téměř sama. Musím říci, že čtení stálo za to a že jsem ráda, že jsem mohla s touto originální básnickou sbírkou přijít do styku. Interpretace byla v některých případech hodně snadná, protože v básních nebylo příliš metafor, avšak některé byly hodně náročné. Jednak jsem si při četbě povšimla pasáží, které byly psány velice volně, nerýmovaly se, ale pak byly takové, které na mě působily až zpěvným dojmem a četly se mi více než dobře. Tato skvělá básnická sbírka, jež mi velice učarovala a ráda si ji přečtu kdykoliv znovu ode mě získává krásných 100 %.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Žánr:                     Poezie
Rok vydání:           1951, 1. vydání originálu: 1909
Počet stran:       189
Nakladatelství:       Československý spisovatel
Edice:       Dílo Petra Bezruče
Autor obálky:       Oldřich Menhart
Vazba knihy:       vázaná s přebalem
Náklad:        20 750 ks

Z mého kraje – Antonín Sova (minirecenze)

38/40

Z mého kraje

Antonín Sova

Vážení čtenáři, prostřednictvím této minirecenze bych vám chtěla představit velice milou básnickou sbírku. Je to další z těch, které bych mohla číst stále dokola a neokoukaly by se mi. Je to sbírka, která oplívá svým specifickým kouzlem, stačí se jen začíst do úvodního slova, jenž nám představuje autora a jeho život. Vše, co se z tohoto úvodu dočteme, vypovídá o vztahu autora k jeho rodnému kraji, odtud plyne i název, jenž tato sbírka nese.
Autor se v díle vypisuje ze své lásky k rodnému kraji. Rád se sem aspoň ve vzpomínkách vrací. V díle můžeme najít i jeho melancholii a jistou míru smutku, protože v období největší lidské zranitelnosti – dětství, mu umírá jeho maminka. S tímto faktem se srovnává velice dlouho. Z jeho básní pak vyplývá velká dávka smutku, i přesto však vycítíme i radost z toho, že může formou básně svůj rodný kraj oslavit.
Tato básnická sbírka se mi velice líbila, ač byla trošku smutná. Nicméně lyrické popisy vesnice a okolní přírody byly vypsané tak brilantním způsobem, až se mi tajil dech. To jsem však ještě nezmínila ilustrace, které se v knize vyskytovaly, ty byly tak neskutečně realistické, vše jste si mohli krásně představit a procházet se se Sovou po náměstí, po škole, po dědině, prostě všude, kam vás chtěl ve své sbírce básní zavést. Této sbírce básní dávám krásných 100 %, které si plně zaslouží.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Žánr:                   Poezie
Rok vydání:        2010, 1. vydání originálu: 1893
Počet stran:         57
Nakladatelství:    Tribun EU
ISBN:                  978-80-7399-096-1 

Edison – Vítězslav Nezval (minirecenze)

37/40

Edison

Vítěslav Nezval

Milujete poezii a rádi si jí zpestřujete své volné chvilky? Pokud ano, ráda vám prostřednictvím této
minirecenze představím jednu velice milou básnickou sbírku od autora, jehož jsem si v poslední době hodně oblíbila. Je jím Vítězslav Nezval a sbírku pojmenoval Edison.
Zpočátku jsem si myslela, že báseň bude hojně metaforická. Opak byl však pravdou, četla se mi téměř sama a užívala jsem si ji. V básni vystupují i další světoznámí vynálezci, autor je dává do kontextu a představuje prostřednictvím zajímavých jazykových prostředků celou jejich tvorbu a bádání.
Ve sbírce najdete báseň o pěti zpěvech. Tato báseň není nijak dlouhá, má pouhých 51 stran. Při četbě si můžete povšimnout velice výrazné výstavby celého díla. Autor dílo vystavil na šestistopém trocheji. Svým osobitým způsobem se konfrontoval s osobností amerického vynálezce, jehož vám představuje. Osud tohoto vynálezce umožnil Nezvalovi vyjádřit své pocity a myšlenky týkající se otázek smyslu života, tvůrčího činu a práce jako takové. Nezvalovi se podařilo sám sebe stylizovat do této poutavé básně, a to do role básníka-tvůrce spjatého s Edisonovou rodinou. Jeho touhou bylo naplnění jeho tvůrčí práce a překonání perspektivy smrti, přitakává tak nekonečnému proudu života.
Celá skladba na čtenáře může působit coby sonátového typu. Můžeme si v ní povšimnout noční atmosféry, která se v ní velice často objevuje, celá báseň pak občasně působí pochmurně.
Abych pravdu řekla, tato kniha se mi velice líbila a četla se mi téměř sama. Při čtení jsem si spoustu věcí mohla živě představit a interpretace sbírky byla vcelku pohodová. Metafory se sice občas nějaké objevily, ale nebylo jich tolik, aby mě sbírka odradila od čtení, ba naopak, spíše mě k četbě navnadila a trošku mi umožnila s autorem spoluutvářet celý text. Sbírku mohu vřele doporučit všem milovníkům dobré poezie a také fanouškům tohoto skvělého autora, jenž tvořil na počátku 20. století. Sbírce dávám krásných 100 %, protože si to zaslouží.
Bibliografické údaje:
Žánr:                   Poezie
Rok vydání:        1969, 1. vydání originálu: 1928 …více
Počet stran:         51
Nakladatelství:   Československý spisovatel
Ilustrace/foto:     Josef Šíma
Vazba knihy:      brožovaná
ISBN:                 80-239-0456-6, 22-066-69

Pantomima – Vítězslav Nezval (minirecenze)

36/40

Pantomima

Vítězslav Nezval

Milujete básnické sbírky plné života a vyprávění osudů? Pokud jste si odpověděli kladně, tak vězte, že vás tato sbírka chytne za srdce a oblíbíte si ji už od první básně. Tato sbírka je zajímavostí, protože ač je druhým autorovým počinem, zároveň se stala básnickým manifestem poetistického směru.
Ve sbírce najdete hned několik básní, první z nich je Abeceda. V této básni autor pomocí 4 veršů popisuje každé písmenko od A až po Z. Dalším oddílem básní je Rodina Harlekýnů, v tomto oddíle společně s autorem oslavíme jarmareční a pouťový život ve 20. letech 20. století. Další částí je stať pojemnovaná Papoušek na motocyklu, která se stala teoretickou částí programu. Dále se ve sbírce vyskytují ryze lyrické oddíly s názvy Týden v barvách, Exotická láska, Múza a Cocktaily. Můžeme však objevit i jeden vaudeville Depeše na kolečkách, ale také filmový scénář, jenž nese název Raketa a jedná se o jakousi „fotogenickou báseň“. Oku pak lichotí báseň nazvaná Adé. Poslední místo ve sbírce zabírá lyrickoepická skladba s názvem Podivuhodný kouzelník, jež se skládá ze sedmi zpěvů.
Celá básnická sbírka na mě působila velice příjemným a občas až zábavným dojmem. Po každém oddílu se objevuje obrázek od Jindřicha Štýrského, jeho ilustrace si můžete povšimnout již na obálce sbírky. Kniha jako celek na mě působila velice veselým dojmem. Obrázky ve spojení s básněmi ve mně vyvolávaly různé pocity, ale ty byly vesměs kladné. Nikdy jsem necítila k dílu odpor. Celá sbírka se mi četla velice dobře a bez sebemenších potíží. Intepretace byla velice zajímavá, ale nikterak náročná. Čtenář při četbě neshledá téměř žádné symboly a celé dílo je vůči jeho četbě velice otevřené. Při čtení si povšimnete poetistické hravosti a obraznosti. Všem čtenářům, kteří mají rádi poezii, bych tuto sbírku velice ráda doporučila, protože věřím, že se vám bude líbit. Moje subjektivní hodnocení činí krásných 100 %.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Žánr:                   Literatura česká, Poezie
Počet stran:         143
Nakladatelství:    Akropolis
Autor obálky:      Jindřich Štýrský
Vazba knihy:       brožovaná
ISBN:                  80-7304-050-6

Splav – Fráňa Šrámek (minirecenze)

35/40

Splav

Fráňa Šrámek

Patříte k milovníkům poezie plné pocitů a emocí? Pokud ano, tato lyrická sbírka s prvky epiky je určena právě vám. Pocity je přímo naplněna.
Celá sbírka počíná básní, jež nese stejný název, tedy Splav. Tato báseň představuje poetiku celé sbírky. Všechny básně jsou pak velice romaneskní a tvoří jisté zlomky lidských příběhů a osudů. Postavami jsou zde cizinci, vězni, vrahové, ale objevují se také náznaky pohanství a častým motivem, který se vyskytuje je faun a další nadpřirozené bytosti.
Lidské pocity a vlastnosti jsou vtěleny do přírody. Proti přírodě pak postupně začíná vystupovat válka. Někdy si můžeme povšimnout sen o návratu vojáka domů, jindy je toto zaznamenáno s jistou mírou reality. Kromě války můžeme v básních najít lásku k básnikově rodu, ale pochopitelně i vztah k jeho rodnému kraji.
Co se týče žánru, do kterého bychom tuto básnickou sbírku mohli zařadit, jedná se o romanci. Sbírka je rozdělena na dvě části, první je lyrická a druhá je výrazně epická.
Můj osobní názor na sbírku je velice pozitivní. Její čtení i interpretaci jsem si nesmírně užila. V díle nejsou nijak složité metafory. Vše se rýmuje a je krásně libozvučné. Sbírku určitě vřele doporučím vaší pozornosti, pokud milujete lyriku, ale i epiku. Sama jsem si čtení skvěle užila. Sbírku hodnotím krásnými 100 %. Básník si s celým dílem kouzelně vyhrál a není nic, co bychom mu mohli vytknout.
Bibliografické údaje (zdroj: databazeknih.cz):
Žánr:                    Poezie
Rok vydání:         1967, 1. vydání originálu: 1916
Počet stran:          73
Nakladatelství:    Československý spisovatel
Vazba knihy:       vázaná s přebalem
Náklad:               12 000 ks