Normální život mezi nenormálními

6)/10

Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo
Joachim Meyerhoff

Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebyloChcete zjistit, jak se žije na území instituce, kam by nikdo z nás dobrovolně nechtěl? Chcete si přečíst zajímavý příběh, který má šanci uspět jak u dospívajících čtenářů, tak i u dospělých? Pokud ano, tak vám vřele mohu doporučit tuto knihu s naprosto nevšedním názvem, jenž si sám v sobě protiřečí, ale zároveň i vypovídá něco málo o obsahu knihy.
Oficiální anotace z databazeknih.cz:
Joachim bydlí s rodiči a dvěma staršími bratry v psychiatrické léčebně, kterou řídí jeho tatínek. Díky tomu Joachim odmalička naráží na ne zcela běžné situace: na zádech ho vozí jeden z pacientů a divoce přitom zvoní na zvony, jiný obyvatel kliniky mu kreslí příčné řezy kočkou a na narozeninové oslavy nepřicházejí upjatí a sváteční hosté, nýbrž třeba Kimberly, která jí raději sedmikrásky než dort. Když si už dospělý Joachim vybavuje zdánlivě banální a humorné historky z dětství, vysvitne z mozaiky vzpomínek trochu jiný obraz toho, jaké to tenkrát (ne)bylo. 
Když jsem se rozhodovala, kterou knihu si přečtu tentokrát, padlo oko na tento titul. Vyvolal ve mně rozporuplné pocity a ptala jsem se sama sebe, proč tomu tak je. Zjištění bylo hlavním hnacím motorem a motivací pro přečtení této knihy.
Nejprve se zaměříme na jazykovou rovinu díla. V textu si můžeme povšimnout toho, jak autor se svými postavami roste a zároveň se s tímto paralelně zvyšuje i kvalita některých výroků. Toho si můžeme povšimnout například v případech dialogů mezi hlavním hrdinou a dalšími postavami knihy. Zejména to probíhá v komunikaci rodiny a jeho samého. Častá jsou zde deminutiva (zdrobněliny), ale i v případech nadávek, které vůči hlavnímu hrdinovi hojně používají jeho bratři. Všimnout si ovšem můžeme i jisté stupidity výroků, zejména pokud jde o obyvatele instituce, ve které se téměř celý děj odehrává. Dalo by se říci, že tyto výroky instituci přibližují a zároveň ji konkretizují. Při čtení se budete cítit, jako kdybyste tam byli a celou situaci s chlapcem prožívali. Můžeme tedy podotknout i to, že jazykové prostředky zde dodávají jistou míru autentičnosti.
Jednotlivé výroky a věty nejsou nijak dlouhé. Ve chvílích, kdy se autor snažil zdvihnout ve čtenáři míru napětí, se věty krátí. Toto je příčinou toho, že knihu přečtete téměř ihned. Stylistická funkce celého textu je ryze vyprávěcí. Celý příběh je psaný v ich-formě a je vložen do úst malého Joachima. Jak již pravý anotace, jméno autora a hlavní postavy je identické z toho důvodu, že se jedná o  autorovi vzpomínky z dětství. I toto zvyšuje autenticitu příběhu.
Nastává chvíle, abychom se v interpretaci knihy posunuli o krok dále, tentokrát  se přesuneme do tematické oblasti textu. Nejprve se zaměříme na motivy knihy. Motivů je zde celkem hojně, vyjmenuji jen několik a zbytek přenechám na vaší interpretaci a fantazii. Hlavním motivem je jistě pomíjivost lidského života, dalším je láska k vlasti a rodině, ale také psychické zdraví člověka.
Postav v knize najdeme mnoho, ať to jsou rodinní příslušníci, nebo pacienti a zaměstnanci psychiatrické léčebny pro mladé, ale také i státní hodnostáři. Několik stran je zde věnováno ministrovi, který si přijede prohlédnout prostory léčebny. Jak jsem již psala, celý příběh se odehrává v psychiatrické léčebně v Šlesvicku a popisuje čas od raného dětství Joachima až do věku 24 let. Příběh je psán chronologicky, autor ve vyprávění nepřeskakuje a vše vypráví postupně.
Musím říci, že se mi kniha moc líbila. Příběh se velice podobá ději knihy Moudré z nebe, kterou jsem zde nedávno recenzovala také. Oba autoři mají můj obdiv za to, že dokázali napsat dílo, z něhož si každý čtenář může odnést ponaučení. Moje subjektivní hodnocení je krásných 100 %.
Bibliografické údaje:
Originální název: Wann wird es endlich wieder so, wie es nie war
Žánr:                         Literatura světová – Ostatní
Rok vydání:             2015, 1. vydání originálu: 2013
Počet stran:              337
Nakladatelství:  Albatros Media – Plus
Překlad:                   Michaela Škultéty
Edice:                      Pestrá řada soudobé prózy
Autor obálky:          Tereza Králová
Vazba knihy:           vázaná s přebalem
ISBN:                      9788025903797
Reklamy

Žít dál? A jak vůbec?

Marliese Arold
Já chci přece žít! Naďa je HIV pozitivní

Já chci přece žít!: Naďa je HIV pozitivníOtázka, kterou jsem si položila v názvu tohoto příspěvku, je více než výstižná. Proč? Odpověď naleznete níže.

Knihu jsem si půjčila na základě inspirativní anotace, kterou jsem si přečetla v jiné podobné knize. Téma mě celkem zaujalo, tak jsem pro ní hned druhý den běžela do knihovny.

Dle názvu jsem se mylně domnívala, že se bude jednat o dívku, která si prošla těžkou životní situací – drogy apod., ale…

V první kapitole se čtenář seznámí s hlavní hrdinkou Naďou, která je aktivní, ráda hraje volejbal a žije naprosto normálním životem. Naďa vypráví i o svém bývalém příteli Petrovi, který se odstěhoval s rodiči do Egypta. Seznámili se spolu v nemocnici. On byl po nehodě a po operaci a ona byla nemocná. Dali se spolu dohromady a nějakou dobu spolu chodili. Krátce před tím, než odjel Petr do Egypta se spolu rozešli. Naďa si žije dál svým aktivním sportovním životem a po několika měsících se zamilovává do Marka.

Děj knihy se však zlomí ve chvíli, kdy se Petr Nadě znovu ozve. Pošle jí dopis. Ta se z dopisu v první chvíli raduje, ale když ho otevře, naskočí jí husí kůže (stejně jako zákonitě musí v tuto chvíli naskočit každému čtenáři). Dozvídá se krutou zprávu, že byl Petr v době, kdy spolu chodili nakažený virem HIV, který u něj později propukl v nemoc – AIDS. Naďa je kvůli dopisu velmi rozladěná, nejistá a bojí se komukoliv cokoliv říci. Nakonec se rozhodne jít ke svému lékaři a nechá si udělat test. Doktor jí o pár dní později sděluje konečnou diagnózu: „Naďo, jsi HIV pozitivní.“ Pro Naďu se v tu chvíli zbořil celý svět. Jak kniha dopadne a co dívka vše prožije? Bude se muset něčeho vzdát? Jak se na ni budou dívat ostatní? To jsou otázky, na které naleznete odpověď právě v této knize.

Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběhy ze života a nevadí jim, když jsou smutné. Zároveň bych ji ráda označila za knihu osvětovou, protože v ní je na málo stránkách (136 str.) vměstnáno spousty důležitých informací, které by měl každý vědět.

Po přečtení se ve mně cosi zlomilo a došlo k soucitu a porozumění. Každý se totiž lidem, kteří jsou HIV pozitivní, nebo AIDS nemocní vyhýbá. „Postižený“ se najednou stává vytěsněným ze společnosti a lidé se ho bojí, ač neprávem.

Výtky: Jediné, co bych knize vytkla, je asi její konec, zdá se mi otevřený. Pokud bych byla na místě autorky, asi bych příběh uzavřela jiným způsobem.

Líbilo se mi: Určitě se mi líbila nenucená osvěta. Příběh, který ukáže, co je špatně a popřípadě jak se zachovat k člověku, který je virem postižen. Dále se mi líbilo zpracování děje – chvíle, kdy se vám zježí vlasy hrůzou, strach, radost…, každá chvíle dívčina života je zde popsána velice čtivým způsobem.

Orig. název: Ich will doch leben!
Žánr: Literatura světová – Romány
Rok vydání: 2001, 1. vydání originálu: 1997
Počet stran: 136
Nakladatelství: Nava
Překlad: Miloslava Hnízdilová
Vazba knihy: vázaná
ISBN: 80-7211-093-4